Vyhledat
  • Sandra

Ilustrátor v karanténě

Aktualizace: dub 19

Ilustrátoři a grafici jsou v pohodě, říkáte si, pro ně se nic nemění, stejně pracují z domova, takže je všechno v normálu. Nemusí to být úplně pravda, zvlášť třeba pro ty, kteří mají vlastní kamenný obchod, který vydělává třeba půlku příjmů. Nebo pro ty, kteří prodávají svoje zboží v komisi v jiných obchodech... Vše je nyní zavřené, vše ustalo, a s tím i přítok peněz na účet.

Jak to bylo u mě? Už tak týden před povinným uzavřením obchodů jsem pocítila uzavření hranic, protože v Krumlově nebyli žádní návštěvníci a tím pádem nikdo nic nekupoval. Tržby šly ze dne na den v podstatě na nulu. V tu dobu jsem měla v obchodě jako pomocnici skvělou Aničku, takže si dokážete představit, že i tak byl rozpočet napnutý k prasknutí a za každou malinkou tržbu jsem byla neskutečně ráda. K tomu si představte obchod otevřený měsíc, po zimní "nesezóně" - kdy i v zimě se, samozřejmě, musí platit nájem (a ten není v centru nejturističtějšího města hned po Praze nijak malý). Taky bylo po Vánocích, že jo. K tomu hrnoucí se faktury a odvody sociálního a zdravotního, telefony, internety, nájem bytu... No prostě existenční klasika. Já mám to štěstí, že mám přítele, který platí za jídlo, benzín, náklady na kočku a o všechno se spolu tak nějak podělíme. Ovšem být na to sama - žádný Krumlover není, ani nejspíš moje značka. Abych to zkrátila, na účtě jsem měla v tu chvíli nějaké 3000,-. Tak. Je to venku, tak to prostě je. Ale nechci tady brečet, jak je všechno špatný a politici neshopný Vám dát peníze hned, jako v Anglii nebo Německu, tohle je moje volba a já jsem se tak rozhodla :).

Co ale dělat? Nejdřív jsem se totálně sesypala, pak se mi nakonec - upřímně - ulevilo. Být zavřená v obchodě, kam nikdo nechodí, vidět to na vlastní oči a depkařit... Ne ne, za svůj život už jsem se naučila, že když je mi špatně, musím jít něco dělat... (ale někdy je zas dobrý si tím špatnym projít..) S vidinou karantény, u které nevíte, kdy skončí, jsem si 1) odpočinula a 2) začala dávat dohromady všechny resty, jako zakázky, vlastní tvorba, pořádek ve věcech, pořádek doma (ale nic se nemá přehánět, že jo)... Samozřejmě některé resty tu leží dodnes (tiskárně se za nezaplacené faktury tímto velice omlouvám).

Celou dobu se ve mě střídala spousta emocí, jako vztek, smutek, lítost, "to bude dobrý" a "to dám", nebo "dejte mi už všichni pokoj a neptejte se mě na nic!" :D Strach, co bude, když nezaplatím nájem, odhodlání "najdi si nějakou brigádu, ať to zvládneš", lenost - jo, je to tak, nebudu Vám nic nalhávat, někdy bych nejradši nic nedělala...

A taky jsme zrušili dovolenou - což asi většina lidí, ale být doma, zavřená, nikam nemoct, a hlavně ne přes hranice!!! A.C.H. B.O.Ž.E.!!! No nic...

Bohužel nejsem z těch ilustrátorů, kteří mají e-shop, tisíce sledujících a nakupujících a jsou (tak nějak) vychechtaný, každou chvíli děkujou za objednávky a postujou storýčka, jak už běží s balíčkama na poštu. No, k tomu jsem se, bohužel, ještě nedopracovala.

Šla jsem tedy něco dělat, natírat železný brány a starý vleky, třídit smlouvy a faktury, zařizovat náhradní díly a jezdit po stavbách, tavit vosk a vyplejtat rámky do úlů. Taky jsem prodávala kafe (asi tak 5 minut), demontovala kuchyň a malovala, malovala, malovala... až se ze mě kouřilo. Ano, i tak se živí ilustrátor v nucené karanténě a při zavření obchodu...


A aby článek nebyl ještě větší osinou v zadku, tak už budu končit a jen CHCI HROZNĚ MOC PODĚKOVAT!!!! Za vaše objednávky velikonočních pohledů a jiných věcí. Neskutečně moc si toho vážim a opravdu jste mi pomohli :) Je nádhera, jak se město semklo a ještě větší, že mě vzali mezi sebe. Až to bude co k čemu, přijdu Vás taky podpořit :)

Vás ostatní poprosím, koukněte na www.podporkrumlov.cz nebo na https://malynakupvelkapomoc.cz/ - tam najdete všechny, kteří si zaslouží vaši pomoc, pokud jste z těch šťastnějších a nepřišli jste o práci a výdělky.

Myslím na všechny, kteří si tímto také prochází. Každého člověka tato situace nějak ovlivnila, jen doufám, že všechny pozitivně, a když ne pozitivně, snažte se na tom alespoň něco pozitivního vidět. Třeba se to ukáže až za čas. Víte, tahle situace je tu z nějakého důvodu (když pominu snižování tý nehorázně nenasytný lidský populace). Kdy naposledy jste se zastavili a měli čas na něco, co už jste dávno chtěli udělat? Ráno mít čas na pořádnou snídani, zajet si s dětma na kola, jít na procházku do přírody... Mimochodem příroda... neskutečně odnáší naše chování jako lidí.. ale o tom třeba jindy.

Vydechněte, nemyslete na to, co bude (vždycky nějak bude), užívejte si přítomnej okamžik, užívejte si společnost druhých.. kdy jindy na to zase budete "mít čas"? Měli bychom si z týhle situace vzít to nejlepší a už to nevracet.. Možná TOHLE nás má naučit :)



0 zobrazení

© 2023 by Artist Corner. Proudly created with Wix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now